
Vodák se na řece potkává se spoustou typů, které rozmnožují jeho poznatky o životě. Vodák-nováček žasne, má dojem, že většina typů vůbec nepochází ze skutečného života, ale z vodácké veselohry. Později zjistí sám na sobě, že i on je daleko víc k popukání a jaksi barevnější, než si sám o sobě myslil. Voda mu strhla pečlivě upravený obal a dala vyniknout podstatě.
Zdeněk Šmíd - Proč bychom se netopili aneb vodácký prúvodce pro Ofélii